52893662_1014969355361245_8704995803787165696_oV sobotu jsem byla na posledním WinterRunu v Praze na Ladronce. Můj kamarád Marek, řekl, že se vedle mě proběhne…

Jenomže když se vedle vás regeneračně vyklusává borec, který to dotáhl do reprezentace, v tandemu třetí na světě… Na paralympiádu v Londýně se nedostal kvůli nezaviněnému pádu na posledním kvalifikačním závodě, borec, který už má za sebou Ironmena a trénuje, aby se dostal na Hawai … Byl z toho můj nejrychlejší a nejtěžší závod života.
Měla jsem zbystřit … Když jsme si oblíkali vesty, Marek se ptal, jestli si je nemáme vyměnit…. To jsem ještě netušila, co plánuje

Dopadlo to tak, že mě hnal Ladronkou, hecoval, chválil, povzbuzoval, nadával a dohnal mě k osobnímu rekordu, pětka za 27:25 a 8,4 km za 46:48 Pro upřesnění po listopadovém pobytu v nemocnici teď běhám o více než minutu až minutu a půl na kilometr hůř. No, byl to masakr a zážitek do konce života. 223 lidí jsem na závodě ještě nikdy neporazila a ten čas už nikdy nepřekonám

Vybrala jsem ty nejlepší fotky, na ostatních vypadám, že do minuty umřu. Aspoň je vidět, že jsem do toho dala vše.

Jestli přemýšlíte, kde má ruku, tak vidíte správně … Když s vámi běží člověk, který umí běhat a chce vám pomoct, tak vidí a řekne. Nevidomý skvělý běžec za běhu šáhne a řekne výhrady k běžeckému postoji.

Večer telefonoval, radil, co zlepšit. Vlastně všechno, narovnat se, prodloužit krok, zvýšit kadenci, posílit core, skákat přes švihadlo, dostavit se na Mírák na kruhový trénink … Posílal mě na masáž, prostě hlídal regeneraci. Úplně stejně jako po mém prvním maratonu.

Strašně si vážím toho, co pro mě udělal. Mám úžasný kamarády. Příště třeba napíši o Pavlovi, se kterým jsem častěji. Až mně to dovolí.

PS. Marek na jedno oko nevidí vůbec,na druhé strašně špatně maximálně do jednoho metru, pak nic. Na tu Hawai se dostane, maká neskutečně a jako bonus myslím v koutku duše na paralympiádu v Tokiu. On zatím ne, ale od toho jsou přece kamarádi.
image

image