Před čtyřiceti lety jsem trávila Silvestra ve Valmezu na Křižné u svého tehdejšího kluka.

Seděli jsme s jeho kamarády za okny jarních patnáct stupňů a plánovali jsme společný program na Nový rok. Dohoda byla rychlá a jednoznačná. Sejdeme se dopoledne na loděnici a budeme sjíždět Bečvu. Jestli se dá Bečva na lodi splout nevím dodnes.

Ráno bylo totiž mínus dvacet. Takový pokles teploty a taková kalamita se už nikdy neopakovala. Jak jsem se tehdy dostala zpět do Brna už nevím, ale následující dny a týdny byly úžasné. Nejdelší uhelné prázdniny a pohádková zima v Krušných horách v Perninku a v Beskydech.

Teď už je to promlčeno, tak mohu přiznat, že jsem díky uhelným prázdninám nějak přehlédla, že je zimní výcvikový kurz. Pak mně dva roky chyběl zápočet. Stavební fakultu jsem zdárně dostudovala neboť mým vyučujícím byl tehdy Mirek Rinagel. Ragbista a super sportovec.

Vysvětlení na závěr.

Ten kluk je už 39 let můj manžel. Kdoví, jak by to dopadlo bez uhelných prázdnin. On z Valmezu, já z Brna. On studoval v Praze, já v Brně. Přinesla mně štěstí a životního parťáka, kterého bych nevyměnila za nic na světe.

Valmez je Valašské Meziříčí. A Křížná tehdy vlastně neexistovala, jen jí tak všichni nazývali. Přestože ji komunisté přejmenovali na Jana Švermy. Své jméno dostala zpátky až po roce 1989.