71651958_414650702526440_956989790962581504_n

Schylovalo se k tomu už nějaký čas.

V neděli na Burčákové šestce v Dolních Bojanovicích se to stalo. Zapomněla jsem se, že běžím s nevidomým.

Běžela jsem jako trasérka a na startu jsme stáli s Pavlem s asi stošedesáti dalšími běžci. Vyběhli jsme. Po asi třista metrech se trať prudce stáčela vlevo. Neřekla jsem ostrá levá za deset metr. Neřekla jsem ani ostrá levá teď. Mlčela jsem a zabočila vlevo. Jako když člověk běží sám nebo s kamarádem.  Rázem jsem byla Pavlovi přímo v cestě, protože běhá vedle mě vlevo. Omluvila jsem se, zasmáli jsme se tomu a běželi dál. Mohl za to i on sám.

Už dávno to totiž není tak, že běžím jako trasérka, že trošku pomáhám nevidomému, aby mohl také běhat. Prostě je to společný běh s kamarádem.

Domluvíme se, kde se setkáme a běžíme. Stihneme probrat všechno. Probereme lidi kolem nás, nastavení webů, záloh, tiskáren… je to vystudovaný ajťák. Ví, že mám za sebou více než těžký pracovní půlrok. Probereme děti. Jeho malé i moje dospělé. Prostě kamarád. Vlastně kamarádi i s jeho manželkou Dášou. Byla to krásná neděle. Přeji vám všem, abyste měli kolem sebe lidi, se kterými je vám dobře a jestli vidí nebo nevidí je zcela podružné.

71223846_455129915088455_799064397539442688_n