2015-8598-1314
Na přelomu roku jsem si vytvořila seznam třiceti věcí, které mě udělají v roce 2014 šťastnou. Včerejšek byl dnem malé inventury a velkého překvapení. Ten seznam funguje.

Chtěla jsem uběhnout půlmaraton a myslela jsem někdy na podzim. Abych měla čas si to rozmyslet a připravit se. První půlmaraton byl hned v březnu a druhý navrch v dubnu.  Březnový půlmaraton v Miláně mě přinesl takovou radost a štěstí, že se to nedá popsat.

Hodně se mě daří informační dieta, ale sem tam ještě na nějaké zprávy kouknu a opravdu mě to nijak neobohacuje a netěší.

Když jsem si psala, že bych se chtěla podívat alespoň na pět nových míst, kde jsem nikdy nebyla, myslela jsem to vážně. Nebudu počítat cesty, kdy jsem se někam dostala poprvé kvůli práci. A stejně mám už tři favority na seznamu. Paso Tonale v Itálii a lyžování se skvělou partou. Další je naprosto nečekané a nepříliš plánované Mexiko s kamarádkou Sašou. Do třetice Dolní Studénky a běžecká parta báječných ženských. Přestože ty Dolní Studénky byly jen na chvilku. Takže bod osm splněno na více než polovinu a to jsem na ta místa vybíravá.

Užila jsem si Ze sklepa do sklepa. To bude na mém seznamu každoročně.

Teď to hlavní. Cvičím, běhám dál a jsem v pohodě. Kdyby mě někdo na konci roku řekl, že se budu těšit na běžecké závody, tak se mu vysměju. Z hlediska cvičení ale splněno nemám tak úplně. Lektory na cvičení si ve fitness vybírám opravdu důsledně, ale pochopit lidi, kteří chodí na spinning jako do společnosti se mě nedaří. Zde je to tedy remíza a přiznávám, že to se mě asi nepovede. A to nové kolo zatím taky nemám. Pořád si ale myslím, že se na něm ještě do léta svezu.
2015-9902-1314

Připomněla jsem si, že tam mám bezvadné body, kvůli kterým stojí za to se k seznamu vracet. Velkou inspirací jsou pro mě dva lidi, o nichž  jsem na konci roku 2013 neměla ani tušení. Jitka Dohnalová a Aleš Příborský. Aleš nejen tím, že uběhl pražský maraton ve žlutém tričku s nápisem nevidomý, ale hlavně tím, že je bojovník a dokáže popsat s lehkostí i to, že při běhu spadl do studeného potoka. Přestože mu určitě když to psal veselo nebylo. Od Jitky se chci naučit, jak být očima svého běžeckého parťáka, protože je v tom úžasná. Bydlím asi 200 metrů od obrovského slepeckého ústavu v Brně Chrlicích a zatím tady nikdo neběhá. Třeba se to změní.